Nebojte se, nemusíte o tom mluvit...

Jmenuji se Kateřina.      Je mi 44 let a ještě před nedávnem jsem byla velmi nešťastná... trpěla jsem inkontinencí. Teď už jsem skoro uzdravená. Nejen, že netrpím inkontinencí, ale opět se mi vrátilo sebevědomí a opět se všem dívám zpříma do očí. Pokud Vás to zajímá nebo se Vás to dokonce týká...přečtěte si, jak to všechno bylo... Před necelým rokem jsem začala silně krvácet. Nejprve jen při menstruaci, ale potom už vlastně pořád... Bylo to obtěžující, únavné a nakonec i nebezpečné. Nejen, že mne to vyřadilo z normálního života, nemohla jsem chodit plavat, neustále jsem vláčela balíky vložek, lezlo to do peněz, nemohla jsem spát se svým mužem, ale bylo to i nebezpečné. Začala jsem trpět anemií. Já..., která jsem mnoho let chodila na transfuzní stanici jako dárce krve. Já, která má Jánského plaketu a za sebou víc než třicet odběrů všemi oblíbené 0 negativní. Já. která jsem zvyklá zvládnout všechno...jsem najednou nemohla. Nemohla se milovat, nemohla nosit v náručí svoje odrůs